Svědek potvrdil, že obviněný zažalovaný výrok skutečně řekl, přičemž se před jeho pronesením ušklíbl. Obviněný se snažil zlehčit práci zlidovělého soudnictví a podlomit důvěru pracujících.
Titulek je to slibný, což o to, člověk by málem čekal zásadní rozbor, zamyšlení, traktát, esej na téma hledání hranic toho, co smí byt ještě vyřčeno, a za co se má již jít bručet. Laskavého čtenáře zklamu.
Souhlasím, že téma je to vážné a vyžaduje si hlubší rozpracování. Člověk by musel být slepý a hluchý, aby si nevšiml, jak z mnoha koutů a stran našich současných vzrušených debat a barikád zaznívají výstrahy, že ne vše smí být řečeno nahlas a pokud někdo promluví jinak, že si žádá – já vlastně nevím, co, zda doba nebo zákon – měl by být umlčen, nejdřív nějakým tím zrušením nebo zadupáním, ale v případě potřeby i nástroji trestního práva. V poslední době si k tomu říká své – verbálně, ale i reálnými kroky – státní zastupitelství, ale netřeba ho považovat za osamělého harcovníka jdoucího proti společenským a politickým náladám.
Děkuji, že jste sem zavítali. Pokud chcete zůstat ve spojení, zaregistrujte se k odběru nových článků do e-mailu. Nespamuju.
Spor je samozřejmě o to, co lze na veřejnosti vyslovit a co již ne – a pokud někdo hranici překročí, jak s ním má právní řád naložit.
Není to poprvé, co se toto téma řeší, a ta hranice se historicky posouvala všemi myslitelnými směry. A já bych chtěl do té debaty přispět prozatím jen velmi skromně, citací jednoho rozsudku z městečka ležícího na pomezí Jizerských hor, Krkonoš a Českého ráje. Je ještě z doby, kdy se rozsudky psaly na stroji, takže jejich autoři psali stručně, jasně a snad i úderně, takže doporučuji jej pročíst celý:
T 137/52-12
Jménem republiky:
Okresní soud v Železném Brodě, odd. 2. uznal po hlavním líčení konaném dne 10. září 1952 právem:
Obviněný
Antonín Hloušek,
narozený dne 24.2.1902 ve Spálově okres Semily, účetní v nákladní pokladně ČSD v Semilech bytem v Bítouchově čp. 106
jest vinen,
že dne 9. července 1952 v Bítouchově na zastávce autobusů se v přítomnosti více osob vyjádřil o zasedání senátu státního soudu v Liberci proti tak zv. zelené internacionále, že je to světská komedie a že již tresty jsou stejně pro všechny obžalované předem připraveny, že tedy úmyslně ohrozil vážnost členů senátu státního soudu u spoluobčanů tím, že o nich sdělil někomu nepravdu, přičemž se činu dopustil veřejně a proti veřejnému činiteli pro výkon jeho pravomoci, čímž
spáchal
trestný čin pomluvy podle § 189, odst. 1, 2 a/, b/ tr.z. a odsuzuje se podle § 189/2 tr.z. k trestu odnětí svobody na dobu šesti měsíců.
Podle § 24/1 a § 25/1 tr.z. se obviněnému výkon trestu podmíněné odkládá na zkušební dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Z trestního oznámení, výpovědi svědků Karla Holaty a Františka Tulky v souvislosti s výpovědí obviněného má soud zjištěno a prokázáno, že obviněný Antonín Hloušek jest zaměstnán jako účetní v nákladní pokladně na stanici ČSD v Semilech, kam dojíždí denně z Bítouchova autobusem. Z domu chodí na zastávku u Sejkorské kapličky. Také dne 9.7.1952 přišel k autobusu na tuto zastávku asi v 7 hodin ráno. Za ním přišel na zastávku Karel Holata, který rovněž dojíždí do zaměstnání na ONV v Semilech a za ním přišel František Tulka. Tento se dal s Holatou do hovoru, zda neposlouchal z liberecké rozhlasové stanice vysílání z procesu, který se konal před senátem státního soudu v Liberci se skupinou obviněných z tak zvané zelené internacionály. To zaslechl obviněný který se do hovoru vmísil a řekl, že to je stejně světská komedie, že tresty pro všechny obžalované jsou již stejně předem připraveny. V tom přijížděl autobus a všichni do něho nastoupili.
Obviněný se necítil vinen trestným činem pomluvy podle § 189, odst. 1, 2 a,b/ tr.z., popřel rozhodně zažalovaný výrok a na svou obhajobu uvedl, že se s Holatou a Tulkou na zastávce vůbec nebavil a je tedy vyloučeno, že by před nimi tento výrok pronesl. S Holatou se sice pozdravil, ale nemluvil s ním. Má za to, že Holata na něho má zlost, poněvadž mu na přání jeho matky vytýkal jeho špatné chování vůči matce a dále proto, že s ním měl nepříjemnost ohledně svádění dešťové vody na pozemek.
Obhajoba obviněného naprosto neobstála.
Svědek Karel Holata zcela určitě potvrdil, že obviněný zažalovaný výrok skutečně řekl, když zaslechl jeho rozhovor s Tulkou ohledně libereckého rozhlasu, při čemž se obviněný před pronesením tohoto výroku ušklíbl.
Obviněný přes tuto jasnou výpověď svědeckou znovu houževnatě popíral a na tomto zapírání setrval i potom, když mu svědek opakoval do očí výrok, který pronesl.
Také svědek František Tulka slyšel, jak obviněný říkal, že proces nemá stejně žádnou cenu, poněvadž jsou již všichni předem odsouzeni.
Při tom pro posouzení otázky viny a smyslu proneseného výroku je nerozhodné, že svědek Tulka nepotvrdil doslova výrok obviněného, jak jej potvrdil svědek Holata. František Tulka, jak ve své výpovědi uvedl, ztrácí paměť a proto se při svém výslechu před orgány VB na případ již dobře nepamatoval. K jeho výslechu došlo dne 31.7.1952 a svědek sám jest stár přes 75 roků.
Obviněný byl tedy usvědčen oběma svědky zejména svědectvím Karla Holaty, že zažalovaný výrok před ním řekl.
Výrok jest objektivně způsobilý ohrozit vážnost členů senátu státního soudu a byl pronesen obviněným ve zřejmém úmyslu, aby činnost tohoto senátu na vážnosti ohrozil.
Dopustil se tedy zažalovaného trestného činu, který má objektivní i subjektivní náležitosti podle § 189 tr.z.
Toto jednání bylo spácháno veřejně ve smyslu § 76/3 c/ tr.z., neboť zastávka autobusu jest místem veřejnosti přístupným a výrok mohl být postřehnut alespoň dvěma osobami a také Holatou a Tulkou skutečně postřehnut byl. Je tedy dána kvalifikace veřejnosti pomluvy podle § 189/2 a/ tr.z.
Členové senátu státního soudu jsou veřejnými činiteli podle § 75/10 a/ tr.z., neboť jako soudci a členové senátu jsou povolání k tomu, aby obstarávali veřejné věci. Proto jednání obviněného vykazuje i kvalifikaci podle písmene b/ druhého odstavce § 189 tr.z.
Trestný čin jest naplněn i po stránce subjektivní, neboť obviněný úmyslně ohrozil vážnost členů senátu.
Byl proto uznán vinným, jak v rozsudkovém výroku uvedeno.
Při výměře trestu přihlédl soud k značné společenské nebezpečnosti trestného činu, poněvadž pronesenými výroky obviněný se snažil zlehčit práci našeho zlidovělého soudnictví a podlomit důvěru pracujících ve správné a spravedlivé rozhodování.
Bylo přihlédnuto také k míře zavinění obviněného a k možnosti jeho nápravy s ohledem na jeho osobní vlastnosti a pověst, která jest dobrá a který na pracovišti se projevuje jako svědomitý zaměstnanec a vede spořádaný způsob života, jak soud zjistil z trestního oznámení a z potvrzení závodní rady skupiny ROH stanice ČSD v Semilech.
Při výměře trestu obviněnému polehčovalo, že před trestným činem vedl řádný život pracujícího člověka.
Dosud trestán nebyl, jeho pověst jest dobrá, pochází z dělnické rodiny, rovněž pracuje svědomitě a jest zapojen i do socialistické soutěže kolektivu zaměstnanců v nákladní pokladně, takže jest míti za to, že k jeho nápravě není nutný okamžitý výkon testu i když podle vyšetření orgánů VB nemá kladný postoj k lidovědemokratickému zřízení.
Okamžitý výkon trestu se podle názoru soudu s ohledem na tyto vlastnosti obviněného, který má dobrý poměr k dělnické třídě a projevuje se jinak jako pracovitý člověk vedoucí řádný život pracujícího člověka nejeví nutným ani s hlediska obecného zájmu. Povolil mu proto podle § 24/1 tr.z. podmíněný odklad výkonu trestu a dobu zkušebnou určil na jeden rok.
Podmíněné odsouzení postačí obviněnému k jeho nápravě a ve zkušební době svým ještě větším pracovním úsilím a zapojením se do socialistických forem práce může odčinit svoje jednání. K této nápravě jeho postačí i pouhá pohrůžka výkonem trestu, která se zřetelem na osobní jeho vlastnosti a dosavadní způsob života může u něho splnit svůj výchovný účel.
Proti rozsudku má obviněný právo odvolání ke krajskému soudu v Liberci do kteréhokoliv z výroků, který se ho přímo dotýká.
Odvolání by muselo být podáno u tohoto soudu do tří dnů od oznámení rozsudku písemně nebo ústně do protokolu. K zachování této lhůty postačí jestliže odvolání v ní bylo podáno na poštu a adresováno tomuto soudu nebo učiněno ústně u tohoto nebo kteréhokoliv jiného okresního soudu.
V Železném Brodě, dne 10. září 1952.
Děkuji, že jste sem zavítali. Pokud chcete zůstat ve spojení, zaregistrujte se k odběru nových článků do e-mailu. Nespamuju.
