SCOTUS: svoboda nesouhlasit se stejnopohlavním manželství

Město Filadelfie jednalo protiústavně, když zakázalo poskytovat služby zprostředkování pěstounské péče katolické charitě

Nejvyšší soud USA (ve zkratce SCOTUS) včera zveřejnil rozhodnutí ve věci Fulton v. Město Filadelfie. Jednalo se o jedno z nejvíce očekávaných rozhodnutí letošního roku a dopadlo tak, že podle soudu město Filadelfie porušilo právo na svobodu náboženského projevu katolické charitativní organizace, když jí neumožnilo poskytovat služby zprostředkování pěstounské péče, dokud nebude tuto službu poskytovat také stejnopohlavním manželům.

Rozhodnutí bylo přijato jednomyslně. Jednomyslně, devíti hlasy. To znamená také hlasy soudců jmenovaných prezidenty Obamou a Clintonem. To abychom předešli křikům o konzervativním únosu soudu.

O co v řízení šlo?

Město Filadelfie spolupracuje na poskytování pěstounské péče se soukromými neziskovými organizacemi, které mimo jiné posuzují („certifikují“) žadatelské rodiny. Charita Katolické sociální služby (Catholic Social Services, CSS) takto spolupracuje s městem již 50 let a navazuje tím na několik století trvající charitativní službu pomoci dětem v nouzi.

CSS – docela nepřekvapivě – věří, že manželství je posvátným svazkem mezi mužem a ženou. Neposkytuje proto službu certifikace stejnopohlavních párů; ty o ni ostatně ani zájem nemají, protože ve Filadelfii existuje dost jiných neziskovek, které se jim věnují.

Od roku 2018 město s CSS již při zprostředkování pěstounské péče nespolupracuje. Přístup charity prý porušoval antidiskriminační pravidlo obsažené ve smlouvě s městem a také antidiskriminační legislativu. CSS se bránila, ale neuspěla na žádném stupni – a tak její věc doputovala až k Nejvyššímu soudu USA.

Ten tedy rozhodl jednomyslně, že město porušilo první dodatek americké Ústavy, přesněji jeho klauzuli svobodného projevu náboženství (Free Excercise Clause).

Většinové stanovisko je zjednodušeně založeno na následujícím argumentu:

  1. Smlouva mezi charitou a městem umožňovala individuální výjimky při uplatňování nediskriminačního přístupu. Umožňuje tedy diferencovaný přístup. Jestliže však pravidlo, které není obecné, zasahuje do svobody náboženského vyznání, musí být vykládáno restriktivně. Zásah do náboženských svobod by bylo možné připustit pouze, jestliže by na něm byl závažný (veřejný) zájem. Nelze však tvrdit, že takový zájem existuje, když sama smlouva s městem s výjimkami počítá.

  2. Zprostředkování služeb pěstounské péče nespadá do rozsahu filadelfské antidiskriminační legislativy, nejedná se o nabízení služeb veřejnosti. Proces výběru pěstounské rodiny zahrnuje individuální posuzování a nelze ho připodobnit k nabízení pokoje v hotelu, konzumaci jídla v restauraci nebo k řízení autobusu. 

Jak už to tak bývá, každé rozhodnutí přináší nějaké odpovědi, ale nové otázky otevírá. Co kdyby si město Filadelfie svá vnitřní pravidla upravilo? Bylo by pak vyloučení katolické charity v pořádku?

Rozhodnutí sice bylo jednomyslné, ale soud zvažoval čtyři alternativní odůvodnění. Tři neúspěšná proto byla připojena k rozsudku jako concurring opinion. Konkurující soudci zejména upozorňují na potřebu postavit se čelem k precedentu Smith; o tom snad jindy (a kdo by se chtěl o něm dočíst více, tomu prozatím doporučuji svoji nedávnou knihu).