Případ Egenberger / #vypsáno
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. dubna 2018, Egenberger, C‑414/16, ECLI:EU:C:2018:257
V rubrice vypsáno sdílím výpisky, které jsem si udělal při četbě knih, článků, rozsudků. Při jejich psaní nemyslím na čtenáře, ale na své budoucí já, které je možná někdy zužitkuje. Poznamenávám si, co mě zaujme, ani to není nemusí být nosná myšlenka textu.
Egenberger
Identifikace: rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. dubna 2018, Egenberger, C‑414/16, ECLI:EU:C:2018:257
Anotace: Uchazečka o práci v evangelické diakonii nepostoupila do dalšího kola přijímacího pohovoru z důvodu, že byla bez vyznání, protože diakonie jako jedno z kvalifikačních kritérií stanovila členství v některé z evangelických církví. Soud dospěl k závěru, že soudy členských států jsou oprávněny přezkoumávat (a) charakter určité pracovní činnosti, a to z hlediska povahy činnosti nebo podmínek výkonu, (b) "étos organizace" (tedy požadavky věrouky), (c) kvalitu vztahu mezi činností a étosem – a tak vyřešit otázku, zda požadavek náboženské víry je v daném případě podstatný, legitimní a odůvodněný a zda nejde nad rámec nezbytného.
Shrnutí skutkového stavu:
Uchazečka o místo v evangelické diakonii nebyla přijata, protože nebyla členkou církve.
Církevní právo Evangelické církve v Německu (Evangelische Kirche in Deutschland) stanoví, že pracovní činnost v evangelické církvi a její diakonii v zásadě předpokládá příslušnost k jedné z členských církví [EKD] nebo k církvi, která je ve společenství s ní.
Jednou ze stran sporu byla organizace Evangelisches Werk für Diakonie und Entwicklung eV ("EWDE"), což je organizace založená Evangelickou církví v Německu, svobodnými církvemi a tzv. "altkonfessionelle Kirchen". Její účelem je síťování a propojování sociální práce a rozvojové spolupráce evangelických církví v Německu.
V listopadu 2012 zveřejnila organizace Evangelisches Werk für Diakonie und Entwicklung eV nabídku zaměstnání na dobu určitou pro projekt přípravy stínové zprávy o Mezinárodní úmluvě Organizace spojených národů o odstranění všech forem rasové diskriminace.
Nabídka zaměstnání obsahovala část týkající se konfesní příslušnosti žadatele: „Předpokládáme členství v evangelické církvi nebo církvi náležející do Arbeitsgemeinschaft Christlicher Kirchen in Deutschland (pracovní společenství křesťanských církví v Německu) a ztotožnění se s diakonickým posláním. Uveďte prosím svou církevní příslušnost v životopise.“
Žadatelka Vera Egenberger, bez vyznání, nebyla pozvána na pohovor, přestože její žádost prošla prvním kolem výběru. Vybraný uchazeč ohledně svého vyznání uvedl, že je „evangelickým křesťanem socializovaným v berlínské zemské církvi“. EWDE v řízení před německými soudy rozdílné zacházení nezpochybňovala, považovala jej ale za souladné s německým právem.
Znění předběžné otázky položené Spolkovým pracovním soudem v Německu:
Má se čl. 4 odst. 2 směrnice [2000/78] vykládat tak, že takový zaměstnavatel, jako je žalovaný v projednávané věci, případně církev jeho jménem, může sám s konečnou platností stanovit, zda určité náboženské vyznání uchazeče o pracovní místo představuje z povahy dotyčné pracovní činnosti nebo podmínek jejího výkonu podstatný, legitimní a odůvodněný profesní požadavek se zřetelem k etice organizace?
V případě záporné odpovědi na první otázku: Musí takové ustanovení vnitrostátního práva, jako v projednávané věci § 9 odst. 1 první alternativa [AGG], dle kterého je rozdílné zacházení na základě náboženského vyznání při zaměstnávání prostřednictvím církevních společenství a jím podřízených institucí přípustné i tehdy, když určité náboženské vyznání představuje odůvodněný profesní požadavek s ohledem na právo církevního společenství na sebeurčení při dodržení nezávislosti církví, zůstat v takové věci, jako je projednávaná věc, nepoužito?
Dále v případě záporné odpovědi na první otázku: Jaké požadavky mají být kladeny na povahu pracovní činnosti nebo podmínky jejího výkonu podle čl. 4 odst. 2 směrnice [2000/78] jako podstatné, legitimní a odůvodněné profesní požadavky se zřetelem k etice organizace?“
Rozhodnutí SD EU:
1) Článek 4 odst. 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, ve spojení s jejími články 9 a 10, jakož i s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládán v tom smyslu, že pokud církev nebo jiná organizace, jejíž etika je založena na náboženském vyznání nebo víře, tvrdí na podporu aktu nebo rozhodnutí, jakým je zamítnutí žádosti o pracovní místo v této církvi nebo organizaci, že náboženské vyznání představuje z povahy dotyčných činností nebo podmínek jejich výkonu podstatný, legitimní a odůvodněný profesní požadavek se zřetelem k etice této církve nebo této organizace, musí takové tvrzení případně podléhat účinnému soudnímu přezkumu, který má zajistit, aby v projednávané věci byla splněna kritéria uvedená v čl. 4 odst. 2 této směrnice.
2) Článek 4 odst. 2 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že podstatný, legitimní a odůvodněný profesní požadavek, který je v něm uveden, odkazuje vzhledem k etice dotyčné církve nebo organizace na požadavek nezbytný a objektivní z povahy nebo podmínek výkonu dotčené pracovní činnosti a nemůže zahrnovat úvahy, které nesouvisí s touto etikou nebo právem této církve nebo této organizace na autonomii. Tento požadavek musí být v souladu se zásadou proporcionality.
3) Vnitrostátní soud, který rozhoduje o sporu mezi dvěma jednotlivci, je povinen, pokud není možné, aby vyložil použitelné vnitrostátní právo v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/78, zajistit v rámci svých pravomocí soudní ochranu vyplývající pro jednotlivce z článků 21 a 47 Listiny základních práv Evropské unie a plný účinek těchto článků, přičemž v případě potřeby upustí od uplatnění jakéhokoli odporujícího vnitrostátního ustanovení.
Právní kontext: Rovné zacházení v zaměstnání a v pracovním poměru upravuje na úrovni evropského práva Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Ta mimo jiné obsahuje výjimku pro církve a nábožensky založené subjekty.
Čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/78
v češtině: Členské státy mohou zachovat vnitrostátní právní předpisy platné ke dni přijetí této směrnice nebo převzít v budoucích právních předpisech vnitrostátní zvyklosti existující ke dni přijetí této směrnice, na základě kterých nepředstavuje v případě pracovních činností vykonávaných v církvích a jiných veřejných nebo soukromých organizacích, jejichž etika je založena na náboženském vyznání nebo víře, rozdíl v zacházení na základě náboženského vyznání či víry určité osoby diskriminaci, pokud z povahy dotyčných pracovních činností nebo z podmínek jejího výkonu vyplývá, že náboženské vyznání nebo víra osoby představuje podstatný, legitimní a odůvodněný profesní požadavek se zřetelem k etice organizace. Tento rozdíl v zacházení se uplatňuje s přihlédnutím k ústavním ustanovením a zásadám členských států, jakož i k obecným zásadám právních předpisů Společenství, a neospravedlňuje diskriminaci na jiném základě. Touto směrnicí, pokud jsou její ustanovení jinak dodržena, tedy není dotčeno právo církví a jiných veřejných či soukromých organizací, jejichž etika je založena na náboženském vyznání či víře, vyžadovat v souladu s vnitrostátními ústavami a právními předpisy od osob, které pro ně pracují, aby jednaly v dobré víře a s věrností etice dané organizace.
v angličtině: Member States may maintain national legislation in force at the date of adoption of this Directive or provide for future legislation incorporating national practices existing at the date of adoption of this Directive pursuant to which, in the case of occupational activities within churches and other public or private organisations the ethos of which is based on religion or belief, a difference of treatment based on a person's religion or belief shall not constitute discrimination where, by reason of the nature of these activities or of the context in which they are carried out, a person's religion or belief constitute a genuine, legitimate and justified occupational requirement, having regard to the organisation's ethos. This difference of treatment shall be implemented taking account of Member States' constitutional provisions and principles, as well as the general principles of Community law, and should not justify discrimination on another ground. Provided that its provisions are otherwise complied with, this Directive shall thus not prejudice the right of churches and other public or private organisations, the ethos of which is based on religion or belief, acting in conformity with national constitutions and laws, to require individuals working for them to act in good faith and with loyalty to the organisation's ethos.
Z odůvodnění:
Požadavek týkající se náboženského vyznání nebo víry smí "církev nebo jiná nábožensky založená organizace" stanovit pouze tehdy, jestliže je takový požadavek podstatný, legitimní a odůvodněný nejen ve vztahu k "étosu organizace", ale také vyplývá z povahy pracovní činnosti nebo kontextu, v němž je pracovní činnost vykonávána (bod. 45). Přezkum těchto kritérií nemůže být ponechán na samotné církvi nebo organizaci, ale musí být svěřen nezávislému orgánu (bod 46). To vyplývá také z práva na účinnou soudní ochranu práv zaručeného čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie (bod 49).
Cílem směrnice 2000/78 není pouze ochrana před diskriminací, ale také zohlednění autonomie církví a jiných nábožensky založených organizací (bod 50). ("directive also aims to take into account the right of autonomy of churches") Ve věci tak existuje vzájemná konkurence práv a je třeba najít mezi nimi spravedlivou rovnováhu (body 51 a 52).
Pravidla vyvažování mezi konkurujícími právy stanoví stanoví přímo čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/78 (bod 52), což vyžaduje možnost přezkoumání soudy. Jejich přezkumu podléhají všechna kritéria stanovená čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/78 (body 53 - 55).
Zákonodárce zohlednil čl. 17 SFEU. Důkazem toho je citace prohlášení č. 11 bodě 24 odůvodnění směrnice. (bod 57)
Členské státy se musí s výjimkou velmi výjimečných případů zdržet posuzování legitimity vlastního étosu církve a náboženské organizace (odkaz na ESLP, Fernandéz Martinéz, bod 129), ale současně musí zajistit ochranu pracovníků před diskriminací na základě náboženského vyznání nebo víry (bod 61).
Nezbytnost, legitimnost a odůvodněnost požadavku náboženského vyznání je třeba poměřovat k povaze dotčených činností nebo k podmínkám jejich výkonu (bod 62).
Musí proto existovat objektivně ověřitelná přímá souvislost mezi profesním požadavkem a pracovní činností. Pokud jde o prvek "povahy činností", ten je dán například v situaci, kdy se pracovník podílí na určování étosu církve nebo organizace nebo přispívá k jejímu misijnímu poslání. Prvek "podmínky výkonu" soud shledává například, jestliže je potřeba zajistit důvěryhodné zastupování církve nebo organizace navenek. (bod 63)
Soudům sice nepřísluší rozhodnout o étosu církve (tedy věrouce), jímž se profesní požadavek (na víru) odůvodňuje, ale ale přísluší jim určit, zda v každém posuzovaném případě jsou z hlediska étosu (věrouky) naplněna tři kritéria. (bod 64)
Požadavek nezbytnosti je třeba vyložit tak, že příslušnost k vyznání je nezbytná s ohledem na hlásání étosu nebo výkon práva na autonomii. (bod 65) České znění používá "musí být zjevně nezbytná z důvodu významu dotčené profesní činnosti pro zvěstování této etik", anglické "must appear necessary because of the importance of the occupational activity in question for the manifestation of that ethos")
Prvek legitimity je dán tehdy, když požadavek na náboženské vyznání slouží ke sledování cíle, který souvisí s étosem nebo autonomií. (bod 66)
Odůvodněnost pak podle SDEU znamená, že církev nebo organizace musí v každé individuální věci skutkově prokázat, že existuje "riziko zásahu do její etiky nebo práva na autonomii", a to riziko, které je pravděpodobné a vážné, takže požadavek se v jeho světle jeví jako nezbytný. (bod 67)
Nad rámec znění směrnice SDEU upozorňuje, že požadavek musí být ještě proporcionální, tj. musí být přiměřený a nesmí jít nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle. (odst. 68)
Ochrana poskytnutá pracovníkům směrnicí 2000/78 vychází z imperativního ustanovení čl. 21 Listiny.
Povinnost vytvoření rovnováhy mezi různými dotčenými zájmy totiž nemá vliv na možnost uplatnit dotčená práva v takovém sporu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. června 2003, Schmidberger, C‑112/00, EU:C:2003:333, body 77 až 80, jakož i ze dne 11. prosince 2007, International Transport International Transport Workers’ Federation a Finnish Seamen’s Union, C‑438/05, EU:C:2007:772, body 85 až 89). (bod 80)
Mé poznámky:
Vyvažování konkurujících práv vlastně již provedl unijní zákonodárce tím, že stanovil text směrnice. Postačí se jen držet jejího doslovného výkladu.
Soudy tedy mají právo posoudit (a) charakter určité pracovní činnosti, a to z hlediska povahy činnosti nebo podmínek výkonu, (b) "étos organizace", (c) kvalitu vztahu mezi činností a étosem - a tak vyřešit otázku, zda požadavek náboženské víry je v daném případě podstatný, legitimní a odůvodněný.
Požadavek proporcionality, jak je pojednán soudem, je jednostranný a příliš nereflektuje situaci dvou soupeřících práv.
Tragická terminologie české verze (vycházející z poněkud méně tragické terminologie anglické a založená na české verzi směrnice): "církev nebo jiná organizace, jejíž etika je založena na náboženském vyznání nebo víře" (AJ: "church or other organisation whose ethos is based on religion or belief") , "se zřetelem k etice této církve nebo této organizace" (přitom v AJ: "the ethos of the church or organisation"), "etika církve" (étos)...