Nezpochybňuji, že je třeba proti nemoci covid-19 rozumně bojovat. Nezpochybňuji, že mimořádná doba vyžaduje mimořádná opatření. Nejsem lékař, epidemiolog, hygienik, statistik, infektolog… Jsem právník.
A tak mě zajímá, zda stát postupuje v souladu s právem. Dokud žijeme v demokratickém právním státě, musejí být i sebenaléhavější politiky prováděny v souladu s právem.
Namísto toho se setkáváme s mnoha případy svévole. Zneužití moci. A je celkem jedno, zda k němu dochází s dobrým úmyslem, z alibismu nebo z touhy ovládat.
Stát (možná lépe: exekutiva) se v posledních dvou letech neuvěřitelně rozpíná (desítky rozsudků Nejvyššího správního soudu jsou toho důkazem) a je třeba mu začít nastavovat hranice. Každý dělá, co umí. Já jsem podal – v zastoupení klienta – žalobu.
Na konci listopadu mého klienta nepustili na veřejně přístupné zasedání výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nebyl očkován a nemohl předložit potvrzení o prodělané nemoci. Byl ochoten otestovat se, ale to mu nebylo nic platné. Už o tom psala média, tak zde připojuji část argumentace, proč podle mého názoru jednala Kancelář Poslanecké sněmovny protiprávně.
Podle § 37 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (dále jen „JŘPS“) jsou schůze výborů veřejné, nestanoví-li jinak zákon či neusnese-li se jinak výbor. Tyto alternativy v našem případě nenastaly. Naopak z pozvánky na schůzi výboru bylo zjevné, že byla svolána jako veřejná a pouze z organizačních důvodů se zájemci o účast na schůzi upozorňují, že „[ú]čast veřejnosti je možná pouze v omezeném množství“.
Ke znemožnění účasti mého klienta na schůzi k výboru z kapacitních důvodů nedošlo, jediným důvodem nevpuštění do budovy je absence předložení certifikátu o dokončeném očkování nebo potvrzení o prodělání nemoci covid-19 v posledních 180 dnech.
Neznám žádný právní předpis ani mimořádné opatření nebo jiné opatření obecné povahy, v důsledku kterého by se veřejného jednání výboru mohly účastnit pouze osoby, které jsou držiteli certifikátu o dokončeném očkování nebo potvrzení o prodělání nemoci covid-19. Takové podmínky vstupu do budovy byly oznámeny na webu Sněmovny dokumentem označeným jako „Platná protiepidemická opatření v budovách PS“ (dále jen „Opatření“).
Opatření doslova uvádí (2. odrážka): „[Vzhledem k vývoji epidemiologické situace připomínáme nová opatření pro ochranu zdraví v objektech Poslanecké sněmovny:] všechny osoby vstupující do sněmovních objektů a nejsou držiteli vstupních čipových identifikačních karet se při vstupu musí prokázat certifikátem o dokončeném očkování nebo potvrzením o prodělání nemoci covid-19 v posledních 180 dnech. Výjimka platí pro děti do 12 let nebo osoby, které se nemohou očkovat ze zdravotních důvodů a mohou tuto skutečnost prokázat, a pro další specifické skupiny osob tak, jak určuje příslušné mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví z 20. listopadu 2021“.
Samotné pravidlo je stanoveno způsobem na hranici srozumitelnosti: (a) nová opatření se pouze „připomínají“ (aniž by bylo odkázáno na původní zdroj povinností), (b) ve vztahu k očkování není ani stanoveno, že se má týkat nemoci covid-19. V poslední větě se odkazuje na „příslušné mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví z 20. listopadu 2021“ (bez uvedení čísla jednacího). Podle oficiálního webu Ministerstva zdravotnictví ČR byla 20. listopadu vydána pouze následující mimořádná opatření: (i) č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN (týkající se omezení maloobchodního prodeje zboží a poskytování služeb), (ii) č. j. MZDR 14600/2021-24/MIN/KAN (vztahující se ke screeningovému testování ve školách) a (iii) č. j. MZDR 42085/2021-1/MIN/KAN (o testování zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných). Ani jedno z těchto opatření nijak nedopadá na právo veřejnosti na účast na veřejných schůzích orgánů Sněmovny.
Právo veřejnosti na účast na schůzi Sněmovny je stanoveno přímo Ústavou (čl. 36). Veřejností se rozumí každý, kdo má zájem se schůze účastnit, včetně sdělovacích prostředků (SYLLOVÁ, Jindřiška. Čl. 36 [Veřejnost schůzí]. In: SLÁDEČEK, Vladimír, MIKULE, Vladimír, SUCHÁNEK, Radovan, SYLLOVÁ, Jindřiška. Ústava České republiky. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 393.)
Veřejný charakter schůzí výborů je s ohledem na významné postavení výborů v legislativním procesu (srov. např. § 34, 90, 91 JŘPS) reflexí ústavně zakotveného práva účasti veřejnosti na schůzi komory a právo být přítomen na veřejné schůzi výboru je veřejným subjektivním právem každé fyzické osoby.
Není proto přípustné, aby bylo toto právo ad hoc derogováno interní normativní instrukcí vydanou vedoucím organizační složky státu (v daném případě Kanceláře Poslanecké sněmovny). Skutečným dopadem Opatření je vyloučení určité kategorie osob (v daném případě osob, které nejsou schopny předložit jedno ze dvou požadovaných potvrzení) z realizace jejich veřejného subjektivního práva na osobní účast na veřejné schůzi.
Jestliže zákon založí veřejné subjektivní právo, lze jej oprávněnému subjektu odejmout při respektu k zásadě enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) pouze zákonem předvídaným postupem a z důvodů stanovených zákonem nebo na základě zákona. Nic takového nebylo v projednávané věci splněno.
Nemají-li se ze zásady zákonnosti postupu orgánů veřejné moci a z navazujících principů demokratického právního státu stát pouhé bezobsažné kulisy vyprázdněné v zájmu realizace sebenaléhavějších politik, je třeba trvat na tom, aby orgány veřejné moci postupovaly v souladu se svými pravomocemi a v mezích své působnosti.
Pravidla stanovená v Opatření (v rozsahu vyloučení některých z osob z možnosti realizovat subjektivní právo být přítomen na veřejných schůzích orgánů Sněmovny) jsou zcela ultra vires a postup žalované při realizaci Opatření vůči žalobci proto představuje nezákonný zásah.
Mimochodem, v právně stejné situaci se nacházejí soudy, jejichž jednání jsou také veřejnosti přístupná. A žádné covid pasy nevyžadují (tedy nejen očkování, prodělání nemoci, ale ani testování), nejvýše respirátory, desinfekci rukou, rozestupy (z čehož vyplývá snížení kapacity míst pro veřejnost) a případně vyloučí osoby jevící známky onemocnění. Proč? Protože vědí, že se musí chovat v souladu s právem.
O Poslanecké sněmovně by to mělo platit také.