Homosexuální manželství vede k omezení prostoru svobodné diskuse (#vypsáno)
Tvrzení, že uznání manželství osob stejného pohlaví změní na americkém životě jen málo, je stále méně udržitelné.
V rubrice #vypsáno sdílím výpisky, které jsem si udělal při četbě knih, článků, rozsudků. Čtu rád věci, se kterými vnitřně souzním, ale také ty, s nimiž nesouhlasím. Při psaní výpisků nemyslím na čtenáře, ale na své budoucí já, které je možná někdy zužitkuje. Poznamenávám si, co mě zaujme, ani to není nemusí být nosná myšlenka textu. Myšlenky si poznamenávám vlastními slovy; přímé citace jsou v uvozovkách.
Tentokrát nabízím výpisky z článku v dubnových First Thigs (konkrétně jde o text: Schmitz, Matthew. How Gay Marriage Changed America. First Things, April 2023):
Někteří stoupenci LGBT jsou dnes proti homosexuálnímu manželství: "Považuji za zklamání, kolik času a prostředků bylo vynaloženo na boj za začlenění do hluboce chybné a v zásadě násilné instituce občanského manželství," napsal na Istagramu Chase Strangio, zástupce ředitele ACLU pro transgenderovou spravedlnost.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA Obergefell v. Hodges bylo oslavováno jako zakotvení nového celonárodního konsensu ohledně homosexuálního manželství; ve skutečnosti vedlo k polarizaci jak na levici, tak na pravici.
Americká elita se změnila: konzervativci a nábožensky založení lidé z ní byli vytlačeni, progresivisté získali moc a prestiž.
Homosexuální manželství představuje první triumf kultury rušení (cancel culture), jež se projevila v taktice "shaming and shunning" (zostudit a vyhnout se). Jedním z prvních příkladů bylo spuštění webové stránky eightmaps.com, jež zveřejňovala jména a bydliště lidí, kteří v kalifornském referendu o tzv. Propostition 8 (návrh na ústavní definici manželství jako muže a ženy) v kampani návrh finančně podpořili. Ti lidé se octli pod tlakem v rodinách, zaměstnání, ale také od různých anonymů vyhrožujících smrtí. Někteří dárci přišli o svá pracovní místa: např. Scott Eckern (umělecký ředitel Kalifornského hudebního divadla v Sacramentu) nebo Brendan Eich (generální ředitel společnosti Mozilla). Korporace hrozily odchodem ze států, které zaručovaly náboženskou svobodu těm, kdo odmítají homosexuální manželství.
Kulturu rušení nepřivedli k životu radikální aktivisté, ale běžní politici, kteří ji využili v rámci boje za homosexuální manželství.
Výsledkem je, že zastánci heterosexuálního rozměru manželství musejí opouštět práci v řadě institucí. Advokát Paul Clement (bývalý solicitor general of the United States! - reprezentant vlády ve sporech projednávaných před Nejvyšším soudem USA) musel v roce 2011 odejít z advokátní kanceláře (v níž byl partnerem), protože se podílel na přípravě legislativy ve prospěch heterosexuálního manželství. O deset let později je situace podstatně napjatější. Například v roce 2023 byl Jacob Kersey, policista v Georgii, postaven mimo službu poté, co napsal na Facebook: "Bůh stvořil manželství. Manželství odkazuje na Krista a církev. Proto nic takového jako homosexuální manželství neexistuje."
Veřejné instituce se změnily. V důsledku vypuzení náboženských a konzervativních hlasů se bývalí (umírnění) liberálové a centristé ocitli na "pravici", ovšem v rámci institucí, v nichž se progresivní agenda těší prestiži. Jestliže je někdo programově centristou, tak se v takto změněném prostředí posune doleva. Anebo si zachová své dosavadní názory, ale pak se z něj stane pravičák, což ovšem nese řadu profesních a osobních nákladů, které centrista nemusí být vždy ochoten vynakládat. Většina se proto posune doleva.
Právní uznání manželství osob stejného pohlaví v důležitých ohledech omezuje škálu přijatelných názorů, a tím prostor svobodné diskuse.
Po zavedení homosexuálního manželství se LGBT hnutí nespokojilo s výhrou, ale hledalo další frontu, kterou našlo v agendě trasngenderu.
Feministky, které nepřistoupily na myšlenku, že muž se může stát ženou, jsou pod stejnou palbou, jakou si zažili oponenti homosexuálního manželství. Vžilo se pro ně označení TERF – trans exkluzivní radikální feministky (trans-exclusionary radical feminist).
Po přijetí rozhodnutí Obergefell v. Hodges se na Bílý dům promítaly barvy duhy. "Bylo to znamení, že se v zemi něco zásadního změnilo, že starší řád symbolizovaný hvězdami a pruhy ustoupil novému, který kráčí pod duhovým praporem. Tento režim odmítá neutralitu, protože se snaží vepsat své politické priority do amerického práva. Náboženská svoboda, spravedlivý proces a rovné zacházení před zákonem musí ustoupit imperativu inkluze."
Americká společnost rychle opouští jeden z výdobytků křesťanství, totiž rozlišení na to, co patří Bohu, a co patří císaři (a je tedy v dosahu profánní moci). "Nový americký režim toto rozlišení zbořil a vytvořil systém, v němž je plnohodnotné občanství úzce spjato se správnou vírou."
Nejvýstižněji novou situaci charakterizuje potřeba všestranné inkluze, a to i takové, která je v rozporu se zájmy homosexuálů. Nejde ani tak o to, aby queer mohli být začleněni do "normálu" (např. účastí na manželství), ale aby se normál posunul do queer, aby se queer stalo normálním. Proto drag queens ve veřejných knihovnách, proto sexuální výchova na prvním stupni.
Homosexuální manželství mělo vždy své kritiky i na levici (i v LGBT komunitě). Tito kritici jej považovali za pokus o uvěznění homosexuální touhy v mrtvé instituci.
Zdá se, že důsledky zavedení homosexuálního manželství jsou jiné, než se předpokládalo. Došlo k posunu od "Manželství je lidské právo" k "Manželství je hluboce vadné a v základu násilnické".
"Ovládnutí institucí progresivismem vysvětluje vznik populističtější a radikálnější pravice. Když se konzervativní a věřící lidé ocitnou mimo důležité instituce, budou mít přirozeně tendenci získat protiinstitucionální postoje. Když vidí, že se proti nim staví zdánlivě liberální instituce a definují jejich přesvědčení jako fanatismus, mohou se proti liberalismu obrátit ve velkém."
Tento proces možná odhaluje rozpaky na straně konzervativců ohledně toho, jak dál a co vlastně konzervovat. Jejich víru v důležitost svobody slova si cancel culture vykládá jako slabost. Obhajoba svobody trhu, včetně svobody působení velkých korporací, se obrací proti nim, protože to jsou velké korporace, kdo dnes jde v čele progresivní vlny.
"Když Nejvyšší soud vyhlásil ústavní právo na manželství osob stejného pohlaví, nebese se nezhroutila - jak s úsměvem poznamenali zastánci rozhodnutí. Jejich tvrzení, že právní uznání manželství osob stejného pohlaví změní na americkém životě jen málo, je však stále méně udržitelné. Manželství osob stejného pohlaví sice zůstává pevně zakotveno v našem právu, ale jeho zařazení do něj způsobilo posun v mnoha jiných oblastech."
